Rozárka

Rozárka byla kupována hodně narychlo, hlavně jako společnice pro Tonyho. Tony nás totiž po smrti Nooki hodně překvapil. Do té domy samostatný koník, který klidně Nooki opouštěl a odcházel nahoru na pastvu najednou nebyl schopen být bez koňského partnera. Byl ve velmi špatné náladě, nedal se chytit ve výběhu, boural ohrady a procházel páskami. A protože jsme si ho netroufli dát k ostatním koním, a nedokázali ho poslat někam do světa, bylo nezbytné sehnat nového koníka - tedy raději kobylku.

Jak se spolu Tony s Rozárkou sžili? Občas jsou nejlepší kamarádi. Jedí spolu z jedné hromádky sena. Chodí za sebou nebo vedle sebe jako pejsci. Jeden bez druhého nechtějí být. Na druhou stranu se navzájem pěkně pošťuchují. Tony má chvíle, kdy ji okusuje, vyzývá ke hře a nedá jí pokoj, dokud ho Róza nenakope. I Rozárka dokáže Tonyho strašně otravovat. Když chce Róza odpoledne nahoru na pastvinu, chodí kolem Tonyho malá kolečka - dvacet, třicet, padesát... A při každém do něj strčí, nebo se mu otře o hlavu. Problém nastává, když se začnou navzájem kopat. Róza jde do konfliktu opravdu hodně natvrdo. A Tony přesně zrcadlí její jednání. Sám by to takto natvrdo asi nezačal, ale odmítá konflikt vzdát dřív než Róza. Rozehnat od sebe je většinou musíme my.

Róza se prý narodila někde na pastvinách u Trutnova. Odtud ji kupoval předchozí majitel, a to společně s jejími sourozenci (klisnou a hřebečkem). Hříbata prý byla naprosto nezvyklá na kontakt s člověkem. Při převozu je prý odchytávali lasem. Během následujícího roku z Rózy vychovali kontaktního a přátelského koníka. Je to dobrý základ, ale nic dalšího Rozárka neuměla. Je pravda, že byla zvyklá dostávat hodně pamlsků, ale naštěstí si je nevyžadovala tak urputně jako její sestra, a navíc docela brzo na pamlskování zapomněla.

Róza žila společně se svou sestrou v nepříliš velkém výběhu s přístřeškem, bez možnosti pastvy a s nepříliš kvalitním senem. Z prostoru u nás byla zpočátku pěkně vykulená. Pár dnů jí trvalo, než začala výběhy prozkoumávat. Dnes už jí výběhy nestačí, a každé odpoledne dává dost hystericky najevo, že už chce jít na pastvu. Docela nás zaskočilo, že zvládne dvě hodiny bez přestávky řehtat. To abychom opravdu pochopili, že už je čas. Přišla k nám trochu hubená a s hnilobou v kopytech. Obojí se rychle zpravilo. Na druhou stranu měla úžasně dlouhou hřívu, kterou si bohužel u nás po vzoru Tonyho velice ráda odírá o stromy.

S Rózou se postupně začíná pracovat, čeká ji obsedání a postupné přiježďování. Neodhadneme, jak moc nám ještě Róza vyroste, takže teprve uvidíme, pro jaké jezdce bude vhodná. Dokáže běhat pěkně rychle a skáče jako blecha, takže s ní při ježdění možná bude zábava.