Nooki

(Nikina, Bosorka)

Plemeno: hafling (HF)
Datum narození: 10. 4. 1993
Místo narození: Benešov, ČR
Pohlaví: klisna
Rodiče: matka - Olina (HF X welsh pony)
otec - Habile (HF)
Barva: ryzka s lysinou
Datum příchodu do stáje Valento: 26. 12. 2002, z Tisemi u Benešova,
cena 21.000 Kč
Původní jména: Vanda, Zorka

   

Nooki byla první kůň, který přišel do naší nové stáje na Slapech. Dopředu jsme věděli, že nás čeká náročná náprava jejích kopyt, které byly v dezolátním stavu. Pravděpodobně se jí téměř nikdy neupravovaly a rozhodně je nikdy nedělal kovář odborník. Kopyta byla nepružná, špalkovitá, bez klenby chodidla a o stavu střelky je lepší nemluvit. Přivolaný veterinární ortoped diagnostikoval vysoký stupeň zkostnatění kopytních chrupavek a chronický zánět anulárních vazů na spěnkách předních nohou. Jeho doporučení bylo jediné - koně prodat. To jsme samozřejmě neučinili a při odpovídající péči (rozumné pohybování, ortopedické kování apod.) byla Nooki schopná s občasnými přestávkami pracovat několik let pod sedlem, aniž by jí to způsobovalo zdravotní problémy. Naopak si myslíme, že pravidelné a vyvážené pohybování jí svědčilo. Kolem jejích dvaceti let se problémy zhoršily. Nooki dlouhodobě kulhala, a to i v kroku. Musela přestat chodit na pastvu, která je ve svahu, a od té doby se pohybuje jen po rovném terénu. Zvažovali jsme i operaci (přetnutí anulárního vazu), ale defekt na levé přední noze je rozsáhlejší a zásah nebyl veterináři doporučen. Po dlouhodobé medikaci se její kulhání minimalizovalo, a přestože po výběhu cválá jako ďas, rozhodli jsme se její jezdeckou kariéru ukončit. Občas si na ní na chvilku sedne někdo z jejích oblíbených jezdců.

Podobně jako stav kopyt i psychický stav Nooki byl v minulosti nenávratně narušen. Nooki se v minulosti rozhodně nedostalo odborného zacházení; nakolik jí bylo ubližováno, je těžké odhadnout. Měla prý být využívána k tahu, ale u nás zapřažení nebyla ochotná dobrovolně podstoupit. Do svých devíti let, stále žila vedle své matky, která pro ni pravděpodobně byla jedinou jistotou, a je možné, že Nookina nevyrovnanost pochází i z tohoto „pozdního odstavu“. Mnohé se podařilo soustavnou prací napravit, ale jistá nedůvěra k lidem jí už zůstala. V běžných situacích se nakonec dokázala chovat standardně, čistit jí mohly i malé děti. Vždy však bylo důležité nevyvolat v ní pocit, že se jí člověk snaží ublížit. Dodnes je velice problematická při veterinárních úkonech, přivyknout ji na korektury a kování kopyt byl úkol na několik let. Každý, kdo dnes vidí, jak ji při strouhání kopyt drží třináctiletá dívka, si těžko přestaví, jak nebezpečné byly první pokusy o zvednutí nohy a její vystrouhání. Nooki musela být přivázaná snad za všechny části svého těla, měla blinkry na očích, aby neviděla kováře, ten nesměl promluvit nebo se jí dotknout. Stačilo, že nasadil pravidelný rytmus při dotahování hřebíků, a bylo zle.

Po jezdecké stránce prošla Nooki obrovským vývojem. Od počátečních bojů při pouhém pokusu o nasednutí, kdy se vzpínala a útočila na jezdce, přes vyhazování v klusu a ve cvalu, až po koně, který vyhoví svému jezdci pouze s provazem okolo krku, případně i bez něj. Vždy ale od svého jezdce, kterým mohlo být i malé dítě, vyžadovala alespoň základní dovednosti: nebýt ztuhlý, nekopat patami a především dávat jasné pokyny a neodporovat sám sobě (například neříkat pobídkami nohama klusej a rukama současně brzdit, protože se klusu bojím aj.). Přes své zdravotní komplikace měla Nooki neuvěřitelný skokový potenciál, který ovšem bohužel nebylo možno naplno využít. Nejšťastnější při práci bývala, právě pokud jí bylo umožněno skákat nebo když do ní jezdci vkládali svou důvěru a pracovali bez sedla a uzdečky.

Přístup jezdců k Nooki zahrnoval všechny možné odstíny: pro někoho byla hysterickou kobylou, pro jiné bylo její ježdění noční můrou, pro další byla výzvou, někomu dodalo její zvládnutí sebevědomí a dodnes se o ní také mluví jako o nejlepším jezdeckém koni – koni snů.