Koně v naší stáji

Tarique

Tarique je anglický plnokrevník a ryzák k tomu. Kdyby byl navíc ještě kobyla, mohly bychom hovořit o nejhorší možné kombinaci. Ale i jako kluk měl dostat do vínku přemíru temperamentu, výbušnost a extrémní citlivost. Buď se sudičky v jeho případě spletly, nebo je tou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Už při našem prvním setkání jsme z něj ani na chvilku neměly nepříjemný pocit. Vnímali jsme ho jako milého, jemného a klidného koně.

Raymond Windy Day

Windyho jsme koupili jako tříletého v roce 2014. Přišel jako přátelské a mazlivé, poněkud přerostlé hříbě, které se občas chovalo jako slon v porcelánu. A jak to tak vypadá, tahle charakteristika na něj bude sedět ještě dlouho. Díky Windymu jsme poprvé měli možnost více pracovat s appaloosou - americkým plemenem, na které jeho milovníci nedají dopustit. Už jsme pochopili, proč jsou tito koně tak oblíbení.

Tunis Pałas

Tony na nás silně zapůsobil od prvního okamžiku, kdy jsme ho spatřili. Já naprosto nevěřím na mimosmyslové vnímání, ale Tony prostě říkal, že chce k nám. Koupit ho v době, kdy jsme potřebovali hotového a fungujícího koně, byla asi naprostá hloupost, ale nešlo to jinak. Je totiž ve hvězdách, jestli se Tony někdy zbaví panického strachu z jezdce, a bude schopen pod sedle bezpečně fungovat.

Annabel

Do stáje Valento se Bela nastěhovala v roce 2016 jako rok a půl staré hříbátko. Rozhodnutí, že ji koupíme, přišlo jako blesk z čistého nebe. Vždy jsme měli slabost pro hezké strakáče a Bela nás uchvátila na první pohled. Její příchod rozboural všechny naše zaběhlé stereotypy a postaral se o množství výrazných zážitků. Uvidíme, co nám připraví v budoucnosti.

Nemo

Nemo je kůň s neustále usměvavým výrazem. Mladý a nezkažený. Milý a přátelský k lidem i ke koním. Zdá se, že Windymu bezvýhradně nahradil jeho bývalého spolubydlícího - Sanyho. Když koukneme ke stájím, tak i nám připadá, že je vše v pořádku. Z venkovních boxů vedle sebe zase vykukují stejní koně - plesnivka a blonďák.

Prökelwitz

Rocky nám byl darován jako šestiletý na jaře roku 2019. Je to zdravý, vychovaný, kvalitně přiježděný valach trakénského koně. Účastnil se několika drezurních závodů (stupně L) a působil v teplokrevném chovu, kde dal několik hříbat. A protože takoví koně se nikde jen tak nerozdávají, má to jeden háček. Rocky přišel před několika lety o levé oko.

Lanai

Klisna Lanai je jediný kůň, který se u nás narodil. Když jsme před lety přemýšleli, kde seženeme druhého koně, stejně skvělého jako Myška, došlo nám, že jediným řešením je Myšku připustit. Sebevědomý hřebec ve spojení s tvrdohlavou Myškou dali opravdu zajímavé hříbě. Dospělá Lanai je nebojácný, sebevědomý, někdy až moc samostatný kůň, se kterým je nutné dohodnout se po dobrém. Lanai dokáže být skvělým jezdeckým koněm, pokud ji práce baví, stejně jako se dokáže nepředřít, pokud ji práce nezajímá.

Falco

Falca jsme koupili z pastvin, jen lehce obsednutého, v roce 2006. Je to velmi milý a komunikativní koníček, s jemností arábka, ale občas také s tvrdohlavostí poníka. Je nebojácný, ochotný k práci a je super koníkem pro naše nejmenší jezdce. Jeho stinné stránky? Občas se snaží kousnout a pro úplné začátečníky je někdy trošku moc chodivý. Starší a větší jezdci se za každou cenu snaží alespoň výjimečně dostat do jeho sedla. Co je na něm podle nich nejlepší? Jeho temperament a schopnost reagovat na pouhou myšlenku a chtění jezdce.

Jonáš

Poníka Jonáše jsme plánovali začlenit do stáda menších koní. Jenže majitel míní, a kůň mění. Bela, a vlastně ani Falco, se k němu nechovali moc hezky. A tak se Jonáš rozhodl, že bude patřit k velkým klukům. Je to poník, má tvrdou hlavu, a ohradník pro něj nebyl žádná překážka, prostě prošel skrz. Takže se o něj sice bojíme, protože kluci jsou proti němu o dost větší, ale co naděláme. Poníci jsou prostě sví.

Rozárka

Mladičká Rozárka většinou vypadá, že ji nic nerozhodí. Když ji naštve její koňský parťák Tony, tak ho s poničí urputností odkope do patřičných mezí. Ani my ji při učení nových věcí zatím moc neštveme, ochotně s námi spolupracuje. Ale jednu věc nám nemůže odpustit. A stále nám ji připomíná. To abychom snad náhodou nezapomněli, jak ji trápíme. je přesvědčená, že na pastvinu chodí málo, a navíc vždycky pozdě.