Myška

(Myšu)

Plemeno: polský konik – tarpan
Pohlaví: klisna
Datum narození: neznáme přesně, rok 1996
Místo narození: neznáme, asi Polsko
Rodiče: neznáme
Barva: plavák – myšák, šňupka a hvězdička
Datum příchodu do stáje Valento: 26. 12. 2003
ze Sobočic u Kolína, cena 25.000 Kč
Původní jméno: Šipka
Datum úmrtí: 10. 2. 2021

   

Myška byla svým temperamentem ten nejlepší koníček, jakého si jezdec může přát. Bylo to ovšem vyváženo jejími zdravotními problémy. Těch měla za dobu našeho soužití požehnaně. Vždy se obtížně diagnostikovaly, mívaly neobvyklý průběh a pracně s léčily. Starý zahojený podlom, ránu na boku a občasné křupání v jednom krčním obratli naštěstí nikdy nebylo potřeba řešit. Několik let Myšku obtěžovaly různé alergie, mívala rýmu, teklo jí z očí nebo otékaly uzliny. Mívala také problémy s přijímáním krmiva. Stávalo se, že jedla jen slámu a oves (který vlastně vůbec dostávat neměla). A taky čerstvou trávu, ale kde ji v únoru nebo březnu brát? Lékařská vyšetření nikdy nic neukázala, kromě cysty poblíž vaječníků. I krevní rozbory půl roku před jejím odchodem ukázaly pouze nedostatek selenu, jak bývá obvyklé u koní ze Středočeského kraje. Naštěstí po porodu Lanai už nikdy Myška neměla tak drastická období hladovky jako předtím. I to byl jeden z důvodů proč jsme Myšičku připouštěli. Staří koňáci tvrdili, že březost u kobyl v mnoha případech zlepší celkovou kondici, a u Myšky se to potvrdilo. A nám teď po Myšce zůstává alespoň Lanai. Skvělá, ale tak sebevědomá a tvrdohlavá kobyla, že jí není rovno.

Ač jsme dávali na Myšku velký pozor, tak se zdravotní komplikace pomalu množily. Prodělala zánět srdce, zápal plic a zchvátila se jí kopyta. Od té doby potřebovala speciální úpravu kopyt. Po letech, kdy chodila na boso, jsme nakonec museli přistoupit k jejímu kování. V posledních letech se naštěstí její zdravotní problémy trošku uklidnily. Přišla pouze o pár předních zubů. A nožky už ji nesloužily tak jako zamlada. Nebylo to nic akutního a bolestivého, ale už nebyla tak pevná v kramflecích.

Myšce selhalo srdce po třech dnech takové zvláštní koliky. Je možné, že jsme boj o její záchranu jednoduše nemohli vyhrát. Že to, co se v ní odehrálo bylo nad možnosti veterinářů.

Myška byla nejhodnější koníček jakého jsme znali. Při čistění ji mohli obstarávat i nejmenší děti a nikdy by jim nic neudělala. V terénu byla spolehlivá pro každého, a většina jezdců z naší stáje jela ven právě na Myšce. Na jízdárně byla moc ochotná. Povozila i nejmenší děti, které ještě neumí pořádně pobídnout. Je pravda, že někdy byla pro začínající jezdce živá až příliš. Občas se jim hůře brzdila a škubala hlavou, když je jí práce jezdce nelíbila. Stejně tak mohl být problém dostat ji od koní. Práce v kroku ji nebavila, raději by pořád jen klusala. Občas se stalo, že s nějakým začátečníkem zatočila na překážku, a tak jako si jí hupsla. :-)

My ostatní jsme si v posledních letech Myšku užili málokdy. Buď ji prostě potřeboval nějaký začátečník, nebo se nechávala odpočinout. Šla na chvilku na lonž, nebo běhala ve volnosti. Dostat ji pod sedlo, to byl pro nás svátek. Tak jemného, ochotného a pod zadkem tak příjemného koníčka (promiňte vy ostatní), už asi nikdy nebudeme mít. Kůň, který chce jít dopředu, ale tak snadno se brzdí. To je sen. Přijde vám, že až příliš zdůrazňuju ježdění? Opomíjím práci ze země a budování vzájemného vztahu? Myška vždy udělala, co se po ní chtělo. Ale člověka a nějaké přátelení nikdy nepotřebovala, na to měla Lanai. A kolik lidí se snažilo a mrzelo je, že jim Myška lásku neoplácí. Rychlost, tempo a společnou radost z pohybu - to jediné od člověka chtěla. No dobře: tak ještě chtěla vyhnat mouchy z uší a podrbat na vemínku. A dát večeři, bez zbytečného otálení, HNED!/p>