Maragád

(Maroušek)

Plemeno: anglický plnokrevník (A1/1)
Datum narození: 27. 2. 1990
Místo narození: Praha – Hájek, stáj p. Ludvíka Hesse
Datum úmrtí: 16. 10. 2018, na Slapech
Pohlaví: valach
Rodiče: matka - Margareta (A1/1)
otec - Agadir (A1/1)
Barva: černý hnědák
Datum příchodu k nám: 27. 4. 1999, do Smilovic,
z Hryzel, okr. Kolín, cena 10.000 Kč

   

Maragada jsme znali od hříběcího věku, kdy jsme ho spolu se dvěma dalšími hříbaty vychovávali u jeho chovatele. Už tehdy byl naší láskou a slíbili jsme mu, že se o něho, až bude potřebovat, postaráme. Podařilo se nám ho koupit až v roce 1999 jako devítiletého.To už byl Maragad následkem špatné péče (špína a neléčená infekce) v jisté dostihové stáji téměř slepý na obě oči a provázela ho pověst nebezpečného koně. Z jeho pohledu, jsme ho zklamali a dopustili, aby se mu to vše zlé dělo. Přesto nám dokázal odpustit a znovu nám důvěřoval.

Maragad vyžadoval od lidí, kteří se kolem něj pohybovali lásku, respekt, a možná i prosbu o spolupráci. Pak to byl něžný, jemný a citlivý kůň. S jeho agresivním chováním (útoky na lidi, o kterých se ve spojitosti s ním hovořilo) jsme se naštěstí nesetkali. Měli jsme totiž spolu dohodu. Věděl, že ho nikdy nebudeme nutit do něčeho, co opravdu nechce. A on toho na oplátku nikdy nezneužil.

Bylo obdivuhodné, jak se Marouš vyrovnával se svou slepotou. Zpočátku ještě výjimečně reagoval například na ostrou hranici mezi světlem a stínem, ale časem přestal vidět úplně. Přesto se nelekal zvuků, rychlých pohybů ani nečekaných doteků, jako mnozí slepí koně. S neznámým prostředím se velice rychle a ochotně seznamoval. Tedy do jistého věku, pak začal být silně konzervativní. Ve známém terénu se dokázal téměř bezchybně pohybovat. Když foukal vítr nebo když nemohl ve výběhu najít svou parťačku Nooki , tak občas do něčeho narazil, ale vždy s takovou možností počítal a nijak ho neděsila. Pod sedlem byl schopný chodit i v obtížném terénu nebo skočit překážku, takže jsme snadno zapomínali, že nevidí. Přesto je možné považovat za neuvěřitelně neprofesionální přístup předchozích majitelů, kteří si během půlročního vlastnictví Maragada, a při pokusech o jeho parkurový trénink nevšimli, že je kůň slepý. Degenerativní změny v očních bulvách asi přehlédli a občasné nabourání Marouše připisovali dle jejich slov tomu: „že je kůň blbý, jak už plnokrevníci bývají“. Zvyk je železná košile, a všichni asi ještě hodně dlouho budeme hlídat, abychom ve výbězích a stájích nenechali nářadí, kolečko, prostě cokoliv na nepatřičném místě, kde by to mohlo Maroušovi překážet.

Z dalších neduhů, se kterými se Marouš potýkal můžeme zmínit artrózu, lymfangitidu, frakturu bodcové kosti na pravé přední noze z nadměrné zátěže při dostihovém tréninku a frakturu kopytní sezamské kosti na stejné noze, kterou utrpěl v osmnácti letech. Při nadměrném zatěžování druhé přední končetiny v průběhu rekonvalescence došlo u Maragada k nevratným změnám na svalech a vazech ramenního kloubu. Bylo také potřeba pečlivě hlídat jeho krmné dávky, protože trpěl na koliky. Nevhodná skladba krmiva v dostihovém tréninku a možná i podávání nepovolených látek mu poškodily játra.

Ačkoliv Maragadova dostihová kariéra nebyla dlouhá, lze ji považovat za nadprůměrnou. Kromě dvou prvních míst, kterých dosáhl jako dvouletý, bylo jeho největším úspěchem třetí místo ve Velké jarní ceně. Do Derby již ze zdravotních důvodů nenastoupil. Jak by se jeho dostihová vyvíjela, kdyby nebyl trénován v učňovské stáji, se můžeme pouze domýšlet.

Když k nám Marouš přišel, pod sedlem toho moc neuměl, chtěl jen lítat tryskem po polích. Pokud se ho jezdec dotknul holení, tak okamžitě cválal, nasedalo se a sesedalo v kroku. Ale rychle se z něj stal vynikající jezdecký kůň pro pokročilé, ale i pro začínající dětské jezdce. To ale hovoříme pouze o jízdárně. Pro nás byl ideální i na vyjížďky, kde se dokázal bez problémů pohybovat i v pracnějším terénu.

Pod sedlem byl lehce pohybován až do konce, den před svou smrtí pracoval stejně ochotně jako jindy. Dokonce ten den ve výběhu i pobíhal. Jako obvykle jsme ho kolem druhé hodiny v noci kontrolovali a dostal svou "pozdní večeři". Byl naprosto v pořádku a spokojený. Druhý den ráno už veterinář jen urychlil nevyhnutelné.