Maragád

(Maroušek)

Plemeno: anglický plnokrevník (A1/1)
Datum narození: 27. 2. 1990
Místo narození: Praha – Hájek, stáj p. Ludvíka Hesse
Pohlaví: valach
Rodiče: matka - Margareta (A1/1)
otec - Agadir (A1/1)
Barva: černý hnědák
Datum příchodu k nám: 27. 4. 1999, do Smilovic,
z Hryzel, okr. Kolín, cena 10.000 Kč

   

Maragada známe od hříběcího věku, kdy jsme ho spolu se dvěma dalšími hříbaty vychovávali u jeho chovatele pana Ludvíka Hesse. Už tehdy byl naší láskou a slíbili jsme mu, že se o něho, až bude potřebovat, postaráme. Podařilo se nám ho koupit až v roce 1999 jako devítiletého. Do té doby byla pro nás jeho cena, vzhledem k tomu že Maragad úspěšně běhal dostihy, příliš vysoká, a také jak to mezi koňáky bývá, nebyl Maragad pro nás na prodej. V té době už byl Maragad následkem špatné péče (špína a neléčená infekce)v jisté dostihové stáji slepý nebo téměř slepý na obě oči, nedůvěřivý k lidem a provázela ho pověst nebezpečného koně.

Míru Maroušovy slepoty není možné určit jednoznačně. Neleká se zvuků, rychlých pohybů ani nečekaných doteků, jako mnozí slepí koně. Někdy vidí ostrou hranici mezi světlem a stínem, jindy na ni nereaguje. Narazí do zavřených dveří, ale vždycky zastaví před ohradou, nejspíš proto, že si pamatuje, kde se nachází. Celkově se ve známém prostředí pohybuje neuvěřitelně jistě. Neznámé prostředí dokázal s naší pomocí velice systematicky prozkoumávat a rychle se v něm zorientovat a pod sedlem byl schopný chodit i v obtížném terénu nebo skočit překážku, takže jsme snadno zapomínali, že nevidí. Přesto je možné považovat za neuvěřitelně neprofesionální přístup předchozích majitelů, kteří si během půlročního vlastnictví Maragada a při pokusech o jeho parkurový trénink nevšimli, že je kůň slepý. Degenerativní změny v očních bulvách asi přehlédli a občasné nabourání Marouše připisovali dle jejich slov tomu: „že je kůň blbý, jak už plnokrevníci bývají“.

Z neduhů týkajících se Maragadova pohybového aparátu můžeme zmínit artrózu,lymfangitidu (flegmónu), povolené šlachy, frakturu bodcové kosti na pravé přední noze z nadměrné zátěže při dostihovém tréninku a frakturu kopytní sezamské kosti na stejné noze, kterou utrpěl už u nás v osmnácti letech. Při nadměrném zatěžování druhé přední končetiny v průběhu rekonvalescence došlo u Maragada k nevratným změnám na svalech a vazech ramenního kloubu. Nevhodná skladba krmiva v dostihovém tréninku a možná i podávání nepovolených látek mu poškodily játra. Dodnes je náchylný na koliky. Musíme pečlivě hlídat jeho krmné dávky a třeba i troška měkkého chleba u něj může způsobit trávicí problémy. Občas má Marouš koliku i bez ohledu na kvalitu krmení. Čas od času také bezdůvodně hubne a špatně přibírá na váze.

Polobratr Maragada vyhrál Derby, a proto do něj jeho chovatel vkládal velké naděje. Maragad tedy nastoupil do dostihového tréninku, přestože to kvůli vadnému postoji přední nožky (postoj se upravoval poloviční podkůvkou už u odstávčete) veterináři příliš nedoporučovali. Maragadova sportovní kariéra nebyla dlouhá, ale přesto ji lze považovat za nadprůměrnou. Kromě dvou prvních míst, kterých dosáhl jako dvouletý, bylo jeho největším úspěchem třetí místo ve Velké jarní ceně. Do Derby již ze zdravotních důvodů nenastoupil. Je možné uvažovat i o tom, jak by se jeho dostihová vyvíjela, kdyby nebyl trénován v učňovské stáji.

Když k nám Marouš přišel, pod sedlem toho moc neuměl, chtěl jen lítat tryskem po polích. Pokud se ho jezdec dotknul holení, tak okamžitě cválal, nasedalo se a sesedalo v kroku. Ale rychle se z něj stal vynikající jezdecký kůň pro pokročilé, ale i pro začínající dětské jezdce, a to i přes svoji slepotu. Hovoříme ovšem pouze o jízdárně, ačkoliv pro nás byl ideální i na vyjížďky, kde se dokázal bez problémů pohybovat i v pracnějším terénu. Dnes už je, vzhledem ke svému věku, pod sedlem pohybován pouze z důvodu udržení kondice a jen lidmi, s kterými se cítí dobře.

Jak je to s Maragadovým agresivním chováním? V dostihových stájích i u svého chovatele na lidi opakovaně zaútočil. My jsme se s podobným chováním naštěstí nesetkali, ani když byl hříbě, ani později. Důvod? Maragad je dominantní kůň, který na nátlak a násilí odpovídá protiútokem. U nás ví, že pokud něco opravdu nebude chtít, nebudeme ho nutit. Takové bylo naše rozhodnutí, když jsme si ho přivedli domů. A Maragad toho na rozdíl od ostatních koní nikdy nezneužíval a ochotně spolupracoval nejen s dětmi, ale nakonec i s většinou dospělých (mezi většinu bohužel nepatří veterináři).

Maragad vyžaduje od lidí, kteří se kolem něj pohybují lásku, respekt, a možná i prosbu o spolupráci. Pak je to něžný, jemný a citlivý kůň. Ale protože člověk je chybující tvor a rád se cítí pánem tvorstva, párkrát jsme zapomněli na své rozhodnutí a na Marouše příliš zatlačili. To jsme ho pak viděli opravdu rozzlobeného, a přes to naštěstí nepřešel do útoku. Buď nám naše chyba došla včas, nebo nás má Marouš opravdu rád. Nevíme, čím jsme si to zasloužili, ale odpustil nám i těch osm let, na které jsme ho z jeho pohledu opustili, a dokázal nám znovu důvěřovat. Může člověk žádat víc? A jak něco takového může oplatit?