Espirus

(Pepa, Pepíček, Esík)

Plemeno: anglický plnokrevník (A1/1)
Pohlaví: valach
Datum narození: 28. 3. 1998
Místo narození: Hřebčín Napajedla, ČR
Rodiče: matka - Escape Clause (A1/1, Irsko)
otec - Keen (A1/1, Velká Británie)
Barva: bělouš
Datum příchodu do stáje Valento: 31. 10. 2004,
koupen z Čičovic u Prahy, byl v majetku firmy Orling, za 40.000 Kč

   

Espirus běhal bez větších úspěchů rovinné dostihy v letech 2000-2002. Poté byl trénován a absolvoval několik parkurů do stupně „L“ (skoky do 120 cm výšky) též bez úspěchů. Mezi zdravotní komplikace, se kterými k nám přišel, patří zbytnělá šlacha (oblouk) na pravé přední noze a uvolněný kyčelní kloub na levé zadní noze. Celkově je to hůře krmitelný kůň.

Proč nebyl ve sportu příliš úspěšný?
Za prvé Espirovi chybí takový ten oheň a tvrdost rozeného koňského závodníka. Ačkoliv jezdec na vyjížďce na Espirovi musí řešit spoustu věcí (jestli se nezačne bát a nebude chtít domů, jestli nezačne panikařit z přemíry much, jestli bude ochotný postát tu chvilku, než sebereme skleněné střepy z cesty…), nemusí přemýšlet o tom, že cválajícího Espira nezastaví nebo ostražitě hlídat okamžik, kdy se Espirus rozhodne závodit s ostatními koňmi. Takové věci prostě nedělá. To ale neznamená, že je pomalý. Z našich koní dokáže Espirus westernovou jízdu Barrel race zajet nejrychleji - porovnávat časy s profesionály ovšem raději nebudeme. :-)

Dalším faktorem je to, že Esík je smolař a možná také trošku nešika. Za tu dobu, co je u nás, se mu stalo poměrně dost zranění. Většinou jde o naraženou nohu nebo odřené chlupy, ale podařily se mu i vážnější věci. Za všechno mluví situace, kdy se mu záhadným způsobem podařilo zachytit se pod pletivovým plotem. Tělem ležel venku mimo náš pozemek a nohy mu pod plotem zůstaly, takže se nemohl zvednout a čekal, až ho vyprostíme. Naštěstí Hafan běžel oznámit, že se něco děje. Esík v té době preventivně dostával kamaše chránící celé holeně, takže se naštěstí vše obešlo jen pár škrábanci.

Pohyb ve výbězích a s ostatními koňmi byl zpočátku pro Espira veliký problém. Pravděpodobně předtím než k nám přišel, nic podobného nezažil (byl pouze boxu nebo v malém výběhu pro jednoho koně), a koním nerozuměl, nechápal, co mu říkají, a neuměl se k nim chovat. Dnes naopak není schopný bez svých oblíbených koní (Hafíka a Sana) vydržet.

Někteří lidé říkají, že každý plnokrevník je svým způsobem praštěný a má nějaký svůj “úlet“. Espirus tedy jeden rozhodně jeden má. Nekope, nekouše, funguje naprosto standardně na pomůcky při ježdění, prostě ideální kůň pro začátečníka, ale… Čas od času, nikdo neví, kdy to přijde, se leká: nové věci; věci, kterou někdo odstranil z jejího místa, takže tam není; krmení, které dostal k jídlu; vlastního stínu; něčeho a nikdo neví čeho. A reakce jsou různé – od pouhého uskočení stranou (naštěstí nejčastější varianta), až po panický trysk po boxu.

Espirus bývá pro většinu dětí začínajících jezdit v naší stáji idolem. Je to velký kůň, bělouš, kůň, na kterém zpočátku nesmějí jezdit. Je to samozřejmé, lidé vždycky chtějí to, co nemohou mít.